Určitá míra sobectví je zdravá. Žádná míra sobectví ale není dobrá. Mimo jiné to také znamená, že určitá míra zla je zdravá. A mimo jiné to také znamená, že zdraví není vždy pro naše* dobro.
Přejeme si navzájem, abychom byli šťastni** a zdrávi. Ale co si přejeme především? Jak si vybereme, máme-li být buď zdrávi na úkor bytí šťastnými, nebo šťastni na úkor zdraví?
Nechat se ukřižovat, otrávit pelyňkem, upálit; zapálit se protestně, holým tělem stát v cestě tanku - nic z toho nenapomáhá zdraví***. Zdraví má vůli k životu.
Je zdravé chtít se zachovat. Jednat z nelásky, i kdyby to umožnilo poté jednat z Lásky, je ale kompromis. Sobectví kompromituje, koroduje naši šťasnost. Je nešťastné chtít se zachovat, je nešťastné myslet na sebe.
Evoluce má svůj rub: moudřejší ustoupí, přežije barbar. Osvobození odcházejí do Nirvány v každé době dějin. Síla, násilí točí kruhem samsáry.
___
* pro dobro. Dobro je naše dobro. "Naše" je zde použito pansubjektivně. Jednat dobře je jednat z Lásky a to je jediné dobro pro jednotlivce i pro druhé. Především proto, že jedno jsou.
** záměrně nepoužívám obrat "štěstí a zdraví", ježto štěstí je v češtině dvojsmyslné, znamenajíc šťastnost i štěstěnu. Předpokládám, že panuje obecná shoda na tom, že být šťastný a nemít štěstí je více žádoucí než mít štěstí a nebýt šťastný, a že je to takto povětšinou míněno i ve slavnostních přáních. Ostatně, Happy Birthday.
*** Napomáhá snad ukřižování šťastnosti? Nevede spíše k utrpení, pašiji? K opuštěnosti Otcem? Ale i křesťanství mluví o věčné blaženosti. Vzdejme se tedy klidně slova šťastnost a mluvme o naplněné Lásce, spokojenosti, upokojeném duchu. Anebo vůbec nemluvme.
